Maroko - Lifestalking

Maroko

První zastávka na naší cestě Marokem bylo město Fes. Nejstarší ze všech královských měst v Maroku. Jeho medina je jedna z největších středověkých měst na světě. Starý Fes je složen ze spletitých uliček, kterých je prý přes 9 tisíc a které vám chtě/nechtě zamotají hlavu. Ne nepomůže ani mapa, navigace nebo kompas a v moment kdy už padá tma, vám nezbyde než požádat o pomoc místní. Město je také věhlasné pro své koželužny, které se navzdory několika inovacím příliš neliší od svých předchůdců ze 16. století.

Další zastávkou byl Chefchaouen, město na severu Maroka v pohoří Rif, které je proslulé díky své typické modré barvě na fasádách domů, pěstování konopí v okolních horách a prodeji hašiše. Ač jsem tomu zprvu nechtěl věit, opravdu vám tady nabídnou hašiš úplně všichni, od pána na parkovišti, přes prodejce čaje nebo koření až po majitele hotelu. 

Město bylo objeveno teprve "nedávno" (kolem roku 1920) Španěli. Zajímavé je, že před tím navštívili město pouze tři cizinci, první zde pobyl jen jednu hodinu a další dva z nich přišli o život. Chefchaouen měl pověst města, do nějž je vstup křesťana považován za něco nemyslitelného.

Konečně se vydáváme na poušť. Máme před sebou téměř sedm set kilometru a absolutně žádnou představu, jak najdeme naše ubytování. V pohoří Atlas nás ještě přepadnou malé drzé opičky, nakonec jsme dorazili pozdě v noci ale v pohodě. Ráno nás čekal malý šok, když jsme zjistili, že Sahara nám začíná pár metrů od okna. Nakonec jsme v poušti strávili i Štědrý večer, popíjením mátového čaje, pojídáním Tajinu a povídáním kolem ohně pod saharskou hvězdnou oblohou. 

Ze saharského povalování v písku v malém městečku Merzouga, jsme vyrazili na Marrákéš, asi nejznámější destinaci v Maroku. Nemohli jsme cestou vynechat návštěvu jedné z největších geologických zvláštností Afriky. Kaňon Todra je přes 80 kilometrů dlouhý, ale nejzajímavější je na samém svém počátku, kde výška stěn přes 300 metrů a v nejužším místě má kaňon pouhých deset metrů.


Marrákéš je nazýván červenou perlou Afriky, což je způsobené tím, že oblast pokrývá červená lateritová půda a i množství staveb ve městě má tuto barvu. Jakýmsi centrem Marrákéše je náměstí Djema el-Fna, v překladu "shromaždiště mrtvol". To proto, že zde byly v minulosti vystavovány tzv. sultánovy pomeranče, což byly setnuté hlavy odsouzených vzbouřenců nebo zločinců. Dnes je to pravý ráj pro místní Hustlery, kteří se vás v rámci, více či méně slušného rozhovoru, snaží přesvědčit o kvalitě svého zboží. Je to každopádně velmi intenzivní zážitek.

Poslední zastávkou v Maroku byla kouzelná Essaouira, starobylé městečko na pobřeží Atlantiku. Jako je Marrákeš červená, Essaouira je celá modrá. Modré okenice, modré rybářské lodě, modré sardinky. Ryby tu cítíte všude – ať už ty čerstvé z trhu nebo voňavé grilované. Město je také vyhlášené pro své řezbářství a překrásné výrobky ze vzácného dřeva thújí. Ačkoliv jsem měl původně spoustu plánů, co zde podnikneme, pohodová atmosféra tohoto místa nás nakonec dohnala k poflakování se v místních kavárnách a brouzdání nekonečných plážích. Jak nám říkali místní "Relax max!"


Powered by SmugMug Log In